Když ruka mozolná se k Tobě spíná,

Když ruka mozolná se k Tobě spíná,

na drsnou dlaň Svým jasným okem shlédni,

vždyť utrpením volá práce všední,

a leskem zásluh svítí její špína.

Když ale v pěst ji sevře zloba siná,

jak radila by: ku pomstě se zvedni!

Své trestající rámě nepozvedni,

a míra nutné nápravy buď jiná.

Kdo nejvznešenější Ti pěli chvály,

vždy velikým Tě slitovníkem zvali;

Sám urovnáváš nepoměry křivé,

jichž zmatek zas a zas Tvé dílo kazí;

buď shovívavým, když se v bouři živé

snad nedočkavý člověk vymkne z hrází!