Když růže rozkvetou.

Stokrát zase vzpomenu si

na to jaro naší lásky

a tu člověk smutně musí

hledět nazpět bez otázky.

Nazpět za vším, co již není,

a když zří kol růže kvésti,

schází mu to potěšení

uzřít jedno dítě milé,

uzřít jedny ručky bílé,

jež ty růže trhávaly,

a ty oči, jež se smály

všemu, co ten život dává

o čem blouzní mladá hlava...

Člověk náhle vzpomene si

na své mládí... Mládí, kde jsi?