Když se jeseň blíží.

Na zemi se mlhy chvějí,

v nebi sivé mraky plavou;

žluté listí u šlépějí,

žluté listí nad mou hlavou –

Jeseň!

Všecko, všecko opadává;

na ňadra se kloní hlava. –

Jeseň!

K lesům, stráním, kolem všade

tesknota se tulí těsně;

na zvlhlé se řasy krade

sen o dávno prchlé Vesně –

Jeseň!

Na všem, na všem mlhy leží,

od hor rychlou nohou běží

Jeseň.

Myšlenky! Vy poplašené

popelky mé snivé hlavy,

kam vás touha v mlhách žene?

k jihu prchly ptáků davy –

Jeseň!

Co ta vaše tužba hledá?

Dospěti vám k cíli nedá

Jeseň!

Pobloudíte, zabloudíte,

kamo letět chcete ještě?

Všude mraky sněhem syté,

všude mlhy plny deště.

Jeseň!

Přiviňte se k rodné zemi,

nad níž vane perutěmi

Jeseň!