Když se nástroj rozletí...

Když se nástroj rozletí,

je to radosť slyšeti,

jak to zní a zvoní;

sladká je to hudba mi,

snad i tam pod hrudami

steskne se mi po ní.

Zvučí to tak vesele

do mé dílny setmělé,

že se zjasní líce;

a jak práce ubývá,

nástroj můj se zahřívá

stále víc a více.

Já nad prostým zjevem tím

častokrát se zamyslím

při svém díle denním,

a jak nástroj pospíchá,

jak to zvučí do ticha,

táhne to mým sněním:

Jak se často proklíná

tíha práce jediná,

že nás rve a kruší!

Však nechť dlaň nám krvácí,

přece jenom při práci

zahřejem si duši!