Když se podzim blíží.

Svěžest vadne, žloutne kyprost luhů,

ruměn jitra v soumrak spěchá sivý,

hymnus ptactva, prve jásající,

na chorál se mění žalostivý.

Tichne všecko: tlukot srdce zvučný,

hlahol ňader čile výskající;

dumná žalost křídlem netopýřím

skrýš si ryje v hladkém ondy líci.

Ach, ta radost vyšumí tak záhy!

Ach, to štěstí vzdaluje se skokem!

A juž starost o berličkách, chorá,

šoulavým se přibližuje krokem.

Náhle život vzdorná bedra shýbá,

v lebku oko tlačí, hlavu kloní...

Ach, vy prchající chvíle mládí,

ani píseň už vás nedohoní!