KDYŽ SE PŘIPOZDÍVÁ....

Stín stínu dává ruku, jak když věsí

flór smuteční se ode stromu k stromu;

vše touží v klid, vše touží jenom domů,

pod krovem usnout nebo pod nebesy.

Pták na stromě zmlk ve svém hnízdě kdesi,

v úl vlétla včela. Ztichly rány hromu

již v kovárně, a dorachotil k tomu

i slední vůz. Jak tichý luh i lesy!

Ó, sladká snů a ticha, klidu vládo!

Na zemi pasák hejno ovcí žene,

jež k teplé stáji navrací se rádo.

A na nebi, jež nade vším se klene,

jak by šlo rovněž bílých ovcí stádo,

měsíčním svitem hřbety postříbřené...