Když se šeří...

Když se vůkol šeří,

soumrak když se vkrádá

tajně v moje nitro,

úsměv dětských tváří

mžikem soumrak změní

v smavé jarní jitro.

Když se vůkol šeří,

stesk když v duši klesá,

slzu v oko vhání;

dětských rtíků jásot

slze skanout nedá,

stíny s čela shání.

Když se vůkol šeří,

bolest temnou roušku

kol hlavy když vine,

bílé dětské ručky

na čelo se tisknou,

– bolest rázem mine.

Když se vůkol šeří,

noc když černým stínem

do srdce se řítí,

dětských očí záře

smavou hvězdou z mraku

v noci temnu svítí.

Až se vůkol zšeří,

smrt až kývne z dáli,

snad i tehdy změní

dětských srdcí láska

těžký smrti zápas

v tiché, klidné snění.