Když se slunéčko v večerní záři.

Když se slunéčko v večerní záři

k obzoru chýlí blankytem,

a k jeho smutné, růžené tváři

pěje slavíček v žalu svém:

Tu srdce mé se zachvěje

a slza lásky oko zarosí,

tu tichá v srdci naděje

„ach buď mi věrna!“ toužebně prosí.

Když luna jasná na nebes báni

s ubledlou tváří vyplyne,

a kvítí lásky hlavinky sklání,

slza ho rosná ovine:

tu zírám k hvězdě milené

a slza lásky oko mi zrosí;

tu zpěv můj srdce vzdálené:

„ach buď mi věrné!“ – toužebně prosí.

O hvězdo lásky, o hvězdo drahá

ach proč mizíš mi dál a dál;

když se loučíme, vždy se mne zmáhá

srdečná touha, bol a žal:

jen jednou na mne pohledni,

než se mi touhou oko zarosí

a slyš jak píseň poslední:

„ach buď mi věrná!“ toužebně prosí.