Když se srdce otvírala... (I.)

Tak náhle v tichu pod sosnami, z nenadání

k nám přišla chvíle, kdy se srdce otvírají

jak hory, poklady, jež báje v nitru tají:

ó, šťastný poutníče, vstup otevřenou strání!

Jen jednou za život tak srdce otvírá se

a zříti dává vše, co v hloubi uzavírá;

vše city, jimiž žije se a stůně, zmírá,

hle, perlami a rubíny se skvějí v kráse.

Ó, vstup a poklady ty sbírej plnou dlaní,

jich září čarovnou ať zahřeješ svou duši –

sic mine chvíle, okamžik zas kouzlo zruší

a srdce zase uzavře se z nenadání...