Když se stmívá.

Stmívá se, teplý vane vzduch,

bohatě rosou zdoben luh,

v trávě to tajemně šepce,

v červáncích tone dům i sad;

zamyšlen hledím na západ,

teskno je srdci i lebce.

Usíná pták i květ i stvol,

záchvěvy ňader, stesk i bol,

usíná všecko v svém ruchu,

usíná křoví, mlýn i splav –

v ústret mi letí smrtihlav;

myšlenka rodí se v duchu.

K spánku že též se chystat mám,

že jako struna dozpívám

na huslích osudu slepce!

Klidně, jen klidně, jak chce Bůh!...

Bohatě rosou zdoben luh,

v křoví to tajemně šepce.