Když si tě držím...

Když si tě držím v náruči

bělounké, hebké ve plence,

v tvou tvářinku se zahledí,

jak druhdy v obraz milence.

Tak horoucně, jak zřela bych

nový zdroj žití vytrysknout,

tak blouznivě, jak chtěla bych

v ní ztopit se a – zahynout.

A jako z jeho zraků mi

budoucno sladké kynulo,

tak v tvé si čítám tvářince

své krásné, blahé minulo.