Když šlo processí. (1.)

Zpěv slyším! Píseň dojemná a tklivá

hřmí jako bouře a zas sténá snivá –

tak vzdychá listí v podvečerním tichu,

kdy rosa padá květům do kalichu,

a měsíc z moře stínů vstává zvolna...

Já chvím se; bolesť divná, neodolná

v mé oko smutné vábí hořké slze,

cos tísní mě, a jako v šeré mlze

dnů zašlých, na něž vzpomínáme rádi,

přede mnou táhne pomalu jich řada –

ó kouzlo písně! jak v mé nitro padá,

mně jest, jak volalo by z ní mé mládí.