Když šlo processí. (2.)

To processí jde; táhnou ulicemi,

jich kroky budí v žáru spící zemi;

vzduch žhavý mocným ohlasem se třese,

pták – píseň letí, neví, kam se snese:

teď i ti obři němí na portálu,

jenž stejně v noci stínu i v dne palu

jho paláců vždy nesou na své šíji,

jak oživli by sladkou melodií –

ach, slyš! mně zdá se, s kamenných těch retů

jak hymnus zazníval by v chorál lidu...

Sám Bůh se pohnul jistě ve Svém klidu

a usmál se v tu harmonii světů!