Když šlo processí. (3.)

Kdes v dálce juž se davy zbožných tratí,

a cestu za nimi jen paprsk zlatí

a rajský pták svá křídla šumným ruchem

– jich tklivý zpěv – sem rozepíná vzduchem;

ba k srdci mému jak se v letu sklání,

tam budí, budí ze sna vzpomínání,

a blahý cit mou táhne duší chorou

jak myrha cedrů rozpukanou korou;

teď strunou zašlou chvěje zpěv ten sladký,

že cítím, kdesi minul jsem práh ráje:

Ó písni svatá, pod níž srdce taje,

jdu za tebou; snad najdu – cestu zpátky!