KDYŽ SLUNCE ZIMNÍ...

Když slunce zimní v lednový den zaplane,

tu v duši znavené zas touha vyvstane

po jiném životě, po žití dřívějším,

po jiném obzoru, okolí klidnějším...

Jak v lesy daleké paprsky padají,

v mé duši vzpomínky se rychle střídají:

oh, kolineckým lesem v jarním rozpuku

já s ženou, synkem stezkami jdu po kraji –

a voní les, kukačka volá na buku...