KDYŽ SLYŠEL JSEM PLÁČ V NOCI.

Noc letní teplá. Proudem s luny lejí

se zářné svity, na domem jak vázne.

Vše spí a mlčí! Ulice jsou prázdné.

Opojně voní lípy od alejí.

Je ticho, ticho, jak lze nejtišeji.

Jdi spat, jdi spat už, básníku a blázne!

V tom dětský pláč zní, zakvílení strázné...

Kdes děcko stůně, trpí. Jak se chvěji!

Ó, bolest nespí! Nahlas pláče dítě,

leč potichu co srdcí lká a kvílí,

co vzdechů, stonů utlumí se skrytě!

Oh, jaký vichr hvízd by, úpěl tiší,

ty všecky kdyby teď se v jedno slily!

Pláč děcka zní... Kdo slyší jej, kdo slyší?