Když své dítě nosím. (II.)

Jest mi jak svatému Krištofu,

Lidka-li s plece mi shlíží,

svět její celý napřed juž

srdce i duši mi tíží.

Kéž bych ji přenesl přes řeku

bolestí, žalů a hněvů,

kéž bych jí štěstí besídku

zbudoval z drobných svých zpěvů!