Když tak to bylo souzeno.

Když tak to bylo souzeno,

aj, tedy s Bohem budiž!

ty spíš v svém hrobě hlubokém

a víc se neprobudíš. –

Tvé srdce ani vzpomínky

už lásky nepocítí,

ty zapomněla’s pod travou,

– já zapomenu v žití.

Ta tráva nechce uvadnout –

já dlouho plakal na ní,

než děl jsem: Na vždy s Bohem buď,

– a nikde na shledání!