Když Tvou ručku měkkých pavučin

Když Tvou ručku měkkých pavučin

tisknu, zamrazí mne cos:

Prach a prchavý jsme stín!

Když nám zahvízdá o lásce kos,

já Ti dechnu něžně do malin,

„prach a prchavý jsme stín!“

zní mou myslí, drtí mě a hrozí.

Však když na svůj uložím Tě klín,

v oko duše patřím, dím: „Jsme bozi,

ne prach, prchavý ni stín!“