Když usnul kdysi Bůh po dlouhý věk,

Když usnul kdysi Bůh po dlouhý věk,

sen ho krutý mořil,

v tísni drsný vydral se mu skřek;

on dech a člověka stvořil.

To byla zlého příčina a smrti počátek.

My snem jsme jen planým, náhody děti,

tmy, světla paprsk, s tělem zlým i duší,

v nás Tubalkain ranou za ranou buší,

a žijeme od šesti k pěti.

My malými v velkém,

a k štěstí stačí chvilka jediná;

i já jsem duší bídnou v těle mělkém.

Amnon chtěl Támar svou, já Tebe, svůj vděk.

To byla zlého příčina

a smrti počátek.