Když už tu stojím na zídce,

Když už tu stojím na zídce,

má krásná, hrdá květinko,

otevři víc tu vyhlídku –

jen trochu víc, však lehýnko.

Soumrak, ten starý kouzelník,

už pilně svoje kouzla tká –

a nemohla by jevištěm

se státi tvoje zahrádka?

Nahoře drobné hvězdičky

pak diváky by mohly být –

a já, Romeo, nemoh’ bych,

Julinko, tebe políbit!