KDYŽ V NAŠEM SADĚ...

Když v našem sadě kráčím, Tebe hledám,

jak měla bych Tě najít v šeru; když kraj šedne,

zrak v temno nořím, roušku taje zvedám,

těch krajů neznáma, jež oko nedohlédne.

V té noci černé, jež se kupí kolem

a zhltne jednou všechno, co tam v slunci zrálo,

když podzim přejde nad zoraným polem

a chladné jitro suché listí na zem sválo.

Kde malý hřbitov zadumaně leží,

mír svatý odpočívá, tajemná noc zeje...

Tam najdu Tě, vím... Ticho vchody střeží,

noc hluboká a temná, bez naděje.