Když v poslední hodině odpoledne,

Když v poslední hodině odpoledne,

ač naděje a víra téměř mizí,

ač bledých stínů hustě stkanou přízí

se nebe pokrývá a šmahem šedne,

přec aspoň na chvíli se slunce zvedne

a prodere se třpytem záře ryzí,

jak trpělivé srdce žeň svou sklízí,

jak nadšeně a vděčně k slunci vzhledne!

Byť ráno přešlo pošmurně a chladně,

a byť i poledne se překlonilo,

ne – pozdě není! Plně, sytě stačí,

když pozdní slunce polibek svůj vtlačí

na bledé čelo, které v něm jen žilo,

když doušek čistý nalezne se na dně.