KDYŽ VIDÍM TĚ KRÁČET JAK SVĚTICI.
Když vidím tě kráčet jak světici
v tom všedním a lhostejném davu,
tak milosti plnou a zářící,
tu v pokoře skloním vždy hlavu.
A davy kol žas náhle polije
– běl tváře zří ve zlatě vlasů –
a myslí, že velká to hostie
ve zářící monstrance jasu...