Když vlna moře k nízkým břehům pílí,

Když vlna moře k nízkým břehům pílí,

zní zvukem jediným a pevně slitým,

hned z daleka se tonem ozve sytým

a přižene se bouří plnou síly,

když ale změněná v pěn chumáč bílý

zpět padá sklonem břehu kamenitým,

ran rozdělených shonem třeskne hbitým

jak četa, která nedovedně střílí.

Jen jedním hlasem zvučí, co jest věčné,

a vezdy stejně v lidská srdce padá,

však v důvěře a touze nekonečné

chce každé srdce vlastní vzkaz mu sláti,

a z četných hlasů odpověd se skládá,

ač jedinou jen chtěla by se zdáti.