Když všecko odkvetlo...

Když stromy odkvetly, jež jsem tak miloval

i píseň sestárla a kdos už mdle ji hrál...

Trhavě, nejistě, tak vysíleně zněla

nad sítinami, lukami, až shasla zcela...

Když Mládí odkvetlo, vyhlídky ztemněly,

jen věže dálných Měst sny nové vzbouzely.

V těch Městech nebylo, zač srdce plakalo,

po Mořích mlhavých se jemu stýskalo...

Na tichých korábech lodníci smutně pějí,

tam za Mořemi Snů však bude veseleji...

Tam v hrdých výpravách dny střídati se budou,

prapory krvavé zavlají barvou rudou.

A předc – ne, shrbeni a prodáni tam jsou,

Revolty sestárly a v krotkých řadách jdou...

I tady odkvětlo co tak jsem miloval,

i písně sestárly a mdle už kdos jen hrál:

Co z toho zbylo ti, ze všeho co ti zbylo,

co tak jsi miloval, když kdysi jaro bylo?

Kde jsou ty Naděje s pohledy žhavými,

jež v tanci výskaly pod stromy zkvětlými?