KDYŽ VŠECKO PROHRÁNO...

Když všecko prohráno, vždy najde se

ten, zoufale jenž dál se chystá k boji.

Nepřítel už se vloupal, už se vžil

a kořistil jak chtěl z té země mojí.

A to, co vzal, už nepustil...

Čím hlasitěji volá k boji hlas,

výš oheň šlehá z duší, které věří –

však cítit, že je beznadějnost blíž,

vojsk rozklad, konců zmatek že se šeří,

že minul okamžik a minul čas...

Prohraná bitva ztracena je již.

Proč zbraně chřestí? Pošetilý sen...

Stav před bitvou se takto nenavrátí...

Růst věky musíme, se zocelit

a na boj znovu jít... Buď všecko bráti

neb vrahům poddat se, otročit...