Když všecko spí...

Když všecko spí, vždy u jednoho stolu

dva bdíme jen, já i má láska svatá,

já temný stín a ona záře zlatá;

však děj se co děj, my jsme vždycky spolu.

Dva květy na jednom se najdem stvolu,

nám plesů číše kyne vrchovatá,

sen skutečností jest a snem je ztráta,

a radost, lilje, zkvétá z bahna bolu.

Jsme spolu, vichr na naše hřmí vrata

a nejedna zmij syčí jedovatá,

co platno jim to? Bouře ve hlaholu

má duše tvojí vstříc, tvá mojí chvátá,

se najdou, obejmou a každá jata

se rozkoší chví rajském ve plápolu.