Když zabloudím.

Když zabloudím si nahoru

k hvězdnatým, světlým říším,

mne zdá se v sladkém hovoru,

že srdce tvoje slyším.

A hledím klidně na větve,

vím, že víc nerozliším,

kdy tluče mé, kdy drahé tvé –

vždy spolu obě slyším.

A tenkrát hledím na nebe

s tak tichým snem a tišším,

když na svém – blízko u tebe

tvé drahé srdce slyším.