Když zvony zní a zvonky kvetou.

Když zvony zní a zvonky kvetou

a zlato z černých roste lih

a luh si výská dětí četou,

jsem nejraději na polích.

I mně to náhle v srdci zvoní

a kvete, výská, prosto pout,

a v hlavě myšlenky se honí

a touží ptáky předstihnout.

Hloub v duši na sta zvonů zpívá

a na sta kvete zvonků tam,

a zevšad mně to šepce, kývá:

Pojď, snílku, neleň, pospěš k nám!