KE DNI 16. SRPNA 1891

Vás vítám, přátelé, jichž řadu dlouhou

zřím v vzpomínek svých pásmu mlhavém,

již sešli jste se s nadšením a touhou

svým druhům ruku stisknout s pozdravem!

Znám onu moc, jež dnes nás k sobě sklání

a spojuje, co žití trhá proud:

nás učívali stejnou vládnout zbraní

a stejným taktem vesel k předu plout!

Je něco v nás, co vzájemně nás pojí,

tož upomínek družných jeden kruh,

kdy v duši mládí jarou silou svojí

nám kvetlo květem nadějí a tuh;

kdy život byl nám zemí v záři ranní,

jež probouzí se z mlhy šedých pout;

kdy učili nás stejnou vládnout zbraní

a stejným taktem vesel k předu plout.

Je něco v nás, co srdce k srdci tiskne;

jak mince jsme, jež prošla mincovnou,

a každý peníz stejným rázem blýskne

v kov tvrdý ražen rukou mistrovnou;

nás v stejném šiku jeden prapor chrání,

jejž zříme pevně v jasnou výš se pnout:

nás učívali stejnou vládnout zbraní

a stejným taktem vesel k předu plout.

Je něco v nás, co vzájemně nás blíží,

tož k rodné zemi lásky vroucí žeh;

nechť rámě klesá pod překážek tíží,

jí patří každý prsou našich dech!

Ať vítězíme, ať nás zloba raní,

sil našich vlna výš se bude dmout:

nás učívali stejnou vládnout zbraní

a stejným taktem vesel k předu plout!

A rozejdem se zase, všedním ruchem

se rozmetem, jak život velí náš:

však vezdy budem rodní bratří duchem

a vlasti naší odhodlaná stráž.

Je něco v nás, co v paže sílu vhání,

v tom naší práce klíč a zdar a soud:

nás učívali stejnou vládnout zbraní

a stejným taktem vesel k předu plout!