Ke dni 29. srpna 1867.

Co znamená ten hlahol zvonů všech

a sváteční ten ruch i život čilý?

Toť s nadšením a plesem jásá Čech,

že dědičný mu poklad navrátili.

A ze všad vybíhá k té cestě zlaté,

jíž ubírá se jeho klenot drahý,

a slzou vítá ostatky ty svaté

se vracející do matičky Prahy!

Zda slavnější mu v tomto věku den

až dosud vzešel v růžně skvoucí záři?

Zda krásnější mu sen byl vyplněn?

Kdy blahost vyšší rozjasnila tváři?

Co popíráno jemu tolikkrát,

proč závistný se vrah naň dosud durdí –

zde vidí opět ku Praze se brát

to svoje staré svaté „haraburdí!“

Již s cesty, posměchu ty rouhavý

a mrzká lži i bídná, slepá zášti!

Svůj ukryj vtip a rozum bezhlavý

i tupé šípy své v své bídy plášti!

Nadarmo hučí zběsilý tvůj vřesk

a světu hlásá, že skvost „šiboletem“:

Neskalen koruny posvátné lesk,

a její sláva dosud září světem!