Ke dnu!

Těch lituji, jichž světlé žití

nepozná nikdy smutku tmy,

v jichž nitro hvězda štěstí svítí,

a nikdy bouře nezahřmí;

jdou světem – světa neznajíce

a u prahu své mohyly

mrou, žití toho litujíce,

a přece nikdy nežili...

Níž ke dnu! Žluč a kapky jedu,

žal, slze, krve krůpěje

a mračno černé, z jehož středu

blesk bije v tvoje naděje,

a vše to znaje, bez lítosti

svých čekáš příchod černých mar,

a víš; smrť, jež tě žití zhostí,

že v žití největší je dar...