Ke jmeninám.

Co pak já, Adelíno! Tobě

Mám dnes k Tvým jmenovinám přát?

Nadarmo hlavu lámu sobě –

Ach, nic mi nechce napadat!

A co? – Chtělbych ti přáti zdraví stálost –

Ty nemáš kdy nemocná být;

Neb radost všude, ale žalost –

Ve ctnosti byt nemůže mít.

Chtělbych Ti Perú sklady přáti,

Šat stkvostný, perlebych Ti přál, –

Ó, Tebe zdobí sprosté šaty

Víc nežli jinou zlata svál.

Přálbych, by po Tvém milém boku

Vzdy spokojenost kráčela –

Ta si v tvém modrojasném oku

Hned z mládi stánek stavěla.

Přálbych Ti ve všem požehnání –

Při Tobě to věc zbytečná;

Neb dobrota bez všeho přání

Se vezdy sama žehnává.

Přálbych edénské kralování,

A Cherubínů blaženost –

A – nechme takého želání,

Na to za sto let času dost.

Ach! Nic nemohu Tobě příti? –

Předc jedno, Adelíno má!

Hleď, jako jsi dnes, vezdy býti,

Víc přítel věrný nežádá.

Tak málo, cobych přál Ti, vidím –

Než tím víc, cobych přál si sám;

Víš co? – Veřejně říc’ se stydím,

Až někdy Ti to pošeptám.