KE KOŘENŮM!

Hleďte, bratří, povždy ke kořenům,

jimiž tkvíme v dějích této vlasti –

neochvějně buďte věrni jménům,

jež těch kořenů jsou živnou částí.

Věrnost ta, toť není odvracení

zraků z dneška, v němž svůj máte úkol:

mízy čerpání to k zdravé dřeni,

kmen by sílil, větve šířil vůkol.

Moudrost předků co kdy pověděla

slovem hlubokým ať nebo činem,

hvězdou budiž vašeho vždy čela,

vedoucí vás v žití moři siném.

Pravdu hledat, pravit, bránit k smrti

proti všem též, platí dnes jak včera;

obhájce snad mnohé zloba zdrtí,

celek žije, za pravdou se bera.

Vždy dle pravdy a vždy svoji k svému,

ne jen nespojené, slabé pruty –

poctivost a síla potom zlému

vzepře se a zvrátí osud krutý.

Předků modlitby též v srdcích mějte:

proste Boha v bouři zlé a líté,

doufejte v Něj, víry neztrácejte,

konečně že s Ním vždy zvítězíte.

I když v zem vás tiskne vrahů zlý rej,

vzdychněte, ač po všem zdá se veta:

Národe náš v Bohu, neumírej,

dni tvé ať jsou do skonání světa!

Ať jsou bez konce, kde vlast nám drahá

v kruhu hor, jenž Bohem byl nám stvořen,

srdcem naší svobody kde Praha

a kde pravda štít náš jest i kořen...