Ke krajanům.

Odkudkoli k zemi české cizí hosté připutují,

Na veškerých jim se stranách zvláštní znaky objevují,

Slibujíce, že i uvnitř úkazy nevšední spatří:

Hleďme vedlé slavných předkův nezklamat jich čáky, bratři!

Vstupují-li od Sas, vidí, jak z otvoru bezedného

Poskoky se vzhůru ženou proudy vřídla islandského,

Jimiž skoro polomrtvých tisíce se oživili –

Hosté stojí, udiveni zjevem zázračné té síly.

Z Rakous vcházejíce myslí, že se octli na východu,

Kdež se v mořské třpytí hloubi hojnosť nejvzácnějších plodů:

Perly, hodny, by se stkvěly mezi hvězd planoucí řadou,

Z lůna Vltavy jim kynou lesklých drahokamů vnadou.

Od Bavor když přibrali se, zdá se jim, že přehustými

V Americe bloudí lesy, lesy takměř nesmírnými,

V nichž, co vládkyně velebná, příroda jen rozkazuje,

A se oku užaslému v pramoci své odhaluje.

Ze Slezi když zavítají, jaké tu jich udivení

Nad divadlem, jehož jinde v Božím světě nikde není:

Nad kameny, jež se tváří, jakoby se vtělit chtěly,

Ano hosté zas se nehnou, ustrnutím zkamenělí!

Odkudkoli k zemi české cizí hosté připutují,

Na veškerých jim se stranách zvláštní znaky objevují,

Slibujíce, že i uvnitř úkazy nevšední spatří:

Hleďme vedlé slavných předkův nezklamat jich čáky, bratři!