KE SLETU.

Jen dál, jen dál,

pro širou hruď a tuhý sval,

pro radost z krásy, ze zdraví –

Příroda, matka odvěká,

chce silného vždy člověka.

Jen zdravým v sladkém úžasu

dá vyjít z těžkých zápasů,

zaletět v zářné dálavy,

nad hlavy skal.

Jen dále, bratři sokoli,

pro jas, až v očích zabolí,

pro duše let za vrcholy,

pro srdcí věčný žár a pal –

Všeliký život do zítřků

vyrůstá jenom ze vnitřku.

Nic velkého, ni krásný dům

nestvoří pouhý chladný um.

Zde žít, toť žhnout a hořeti

pro slávu příštích století

bolestně sladkou obětí.

Jen dál, jen dál.

Jen dál pro vlast, již volnou máš,

kolébku zlatou otců svých,

matičku věrnou v dobách zlých.

Ať, silný strážce, bdělá stráž

ji takou zachováš,

dny, noci, statek dáš.

Ať vždy ji zdviháš do výší

ke světlu – lidství – Ježíši.

Ať zrodíš zase hrdiny,

až užasly by dějiny.

Čas v úctě stál.

Jen dál, jen dál.