KE STUDII Z PARKU

Sem do té vásy nad schodištěm, která

ční v agav husté změti,

si ukládali psaníčka svá sterá,

neb hráli si jak děti.

Teď vítr tam jen hází žluté listí

a jejich snům se směje

a hýká, ušklíbá se, úpí, svistí...

Ach tak se všemu děje!

Nuž buďsi! Nechť to každé lásky osud,

v chlad zimy, v květů deště

ta troska staré vásy, vím to, posud

jich štěstím chví se ještě!