Keř s hnízdem.

Stojím v lese před keřem –

srdce mocně bije –

chrámek to; ach jaké v něm

vidím mysterie!

V dolíčku svitém z trávy hrubé

maličké vajíčko se klube,

a v něm se žlutavě tísní

zvěst jara s tisícerou písní.

Chvím se, věrný ptáků druh,

kéž jen vše se zdaří;

zatím hnízda malý kruh

obletují staří;

jim z hrdel zvučí štěstí pramen;

já vzdychám však: „Kéž mně též z ramen

vzrostou dvě křídla a jemně

z chladné mne odnesou země!”