KIRDŽALI. (III.)

Noc. Již bercen světlovlídný

po haremu záři dýše,

vábný sne pak nádech klidný

na zem kouzlí klamné říše....

Na divaně v lesku zlata

zlatým kouzlem snů svých spjata

odaliska. Z růžných tváří

eden blahý smělci kývá,

kývá, mizí, hyne, splívá

a zas novou vzplane září.

Eunuch skončil noční práci.

Teď u vchodu v sen se tácí,

dřímá, dřímá, – hlava padá –

děj si spřádá –

spí. – V té době dívka vstává,

s tajnou bázní v chod se dává

kolem zlatých vodojemů. –

Rychle, rychle! rozbřesknutí

doba do hamamu nutí,

rychle, rychle! po haremu....

Jako Víla po pažitě

bez povzdechu – beze stonu –

jenom těžká slza v ronu

zatřpytla se na balkonu....

Rychle, rychle volné dítě,

než zlý hamam probudí tě....

Prázdný vchod – již na úsvitě.

Jakáť to bouř ale kolem?

Celý harem vstává spolem, –

děsný zmatek, pokřik, lkání,

u východu bědování,

postrach válčí s divým bolem!

Před balkonem eunuch bledý –

v ruce dýka, vpadlé hledy,

z prsou rudý proud se stáčí....

hoj, jak jsi to dosnil, spáči!

Baši hněv víc neschvátí tě. –

Na kobercích drahých látek

rozložil se strach a zmatek – –

prázdný vchod – již na úsvitě....

Kolem na sta očí hoří,

plachých očí temnou září,

a z kypících tuch se noří

posel šňůry děsných tváří – –

A v té chvíli po haremu

zahučí to v hustém tému:

„Svatý Sávo! rozkoš vzpučí,

kde si sokol zahajdučí!“ –

A u vchodu v děsné výsky:

„Zrada, zrada!“ odalisky. – –