KÍTÍ PERSEFONY

Jdeš v podsvětí, má duše? Teď pohleď na záhony,

Na zlato petrklíčů, jež rozkvétají zas:

Netrhej ještě, duše, květ bledé Persefony,

K životu vrať se rychle, tmu odpusť, vejdi v jas!

V paměti znova hledej své zapomněné jméno!

Co tížilo tě kdysi, buď nyní tobě hrou!

K břemenu vrať se svému, jež leží odloženo

Na cestě, kterou šel jsi, je zvedni s odvahou!

– Živote, marně lákáš. Je konec, konec všemu...

Nic nepodal jsi srdci, vším navždy zklamanému.

Sám šel jsem celým žitím, sám šel jsem s plachým snem.

Tak prázdně žil jsem v světě, že nezbývá mi ani

Pro nekonečný spánek tam dole vzpomínání,

Že někdo prošel tiše mým marným životem...