KLAM LUNY

Den zmíral. Něžná, v šarlatovém světle

šla po mém boku. Pod bříz haluzemi

jsme v hovoru šli v trávě šerem vzkvetlé,

až noc, jak černý pták, se snesla k zemi.

Čas rozloučil nás. Opět večer nyvý.

Zde bloudím. Čekám, zdali zjeví se mi.

Však nadarmo. Stín luny zádumčivý

jen prochází se pod bříz haluzemi.