Klam.

Viz, prales – věčná klidu říš!

kmen o kmen větve spírá,

tvář pozvedám – vše temno výš,

zrak nebe nedozírá.

Zde není ho! – Ó jaký klam

skráň potírá a trudí!

spíť za vrcholky stromů tam

a v ňadru se mi budí.