Klamné štěstí.

Jak ránu stromu kyprý list,

zpěv básníkovu bolest skrývá;

kdož může na tváři mu číst,

co hloubku jeho ňader zrývá?

On písněmi jsa ovinut

svůj halí žal v ty nejsvěžejší –

a za prutem jich žene prut,

leč rána zeje v jejich skrejši.

Tu přijde jeseň; chladně v ráz

list – píseň – všecko dolů mete

a ránu zjeví na úžas. –

Jest šťastným, koho pěvcem zvete?