KLÁŠTER

Ó, někde míti

horský klášter, vysokostrmý,

tam od zdi šeré, oči zacláněje

hledí bratr v slunnost nehybnou

dálavy, kde bledé modro hvozdů

se snově chví. Tu bílý výklenek,

otevřený do šíra,

ohučuje vítr bezcílný,

o němž nevíš, odkud přichází.

Mír balvanů a něhu mechů žíti.

V srdci vnitřní zář, jež line mír.

Duše sytá chlebem milosti,

vše vědoucí, co k blahu postačí,

spojená s moudrou Hloubí bezpečnou.

A v celách, na kamenech prostých

i v těžkých dubech ticho Boha.