KLÁŠTERNÍ ZAHRADA.

Klid padá v ulici z klášterní zahrady

a svaté ticho chvil sváteční nálady.

Popěvkem krátkým pták na sněti ozve se,

dech větru bílý květ v ulici setřese.

Tu o zeď klášterní se tříští příboj vln,

života kalný proud, vždy zloby, záští pln,

tu přístav bezpečný, útěcha poslední,

a tiše, bez vzruchu jde dlouhá řada dní.

Zeď břečtan popíná, železné listoví.

Dohasla vášeň, bol? Klid mrtvý – Ach, kdo ví!

Vchod střeží zamlklý tajemství zahrady,

zamlklé ticho chvil tajemné nálady.