Klasy Rutiny.

Když Rut si vyšla na Boozovu roli,

tu velká trpkost v její duši byla;

jí smutkem zora plála po vůkolí,

jí píseň ptačí v mysl smutek lila.

Ó klasy chudé, jež jste zbyly pro mne,

co boháč plné vozy sváží domů,

jak smutně s vámi, věno chudých skromné,

pod večer půjdu v chatu v stínu stromů!

A začne starý trud a odříkání,

co u souseda hlučet budou kvasy;

jak slzami vás porosí mé lkání,

ó klasy chudých, sporé, bídné klasy!

Tak vzdychala... Však bible vám juž řekla,

co stalo se, než večer padnul k zemi,

před Boozem v strachu polekána klekla

a vstala paní, šťastna statky všemi.

I schovala, až do dnů svého stáří

ty bídné, chudé klasy opuštěné;

z nich k hrobu sladkou plálo jí to září,

neb celé byly jako pozlacené.

Tak do práce jsem šel jak ona sírá,

tak vyšel jsem i já ku žatvě krásy,

lán požat juž, kam oko v dálku zírá,

co zbylo mi než sbírat chudé klasy.

Co touhy marné, těžké resignace

mi duší přelétlo na křídle změny!

Teď doma jsem a usmívám se sladce,

jsouť klasy moje láskou vyzlaceny.