KLATOVSKÝ KYRYSNÍK.

Konečně podleh’ v boji nepřítel,

byl zahnán v ruce kyrysníků sborem,

jak statný poddůstojník povelel,

ač nejmladší byl v sboru mužů skorem.

A přijel velitel a zavolal:

hle, jonák Němec, jistě naší krve,

a vítěze se po vídeňsku ptal,

co za krajana jsi a co byls prve.

A všem jej chválil cizím jazykem,

jun mlčel, až vůdce ptal se zas;

pak promluvil však: „Syn české matky jsem

a nerozumím Vám, co chcete as?

Když viděl jsem, že nepřítel, náš vrah,

chce na nás vpřed, by dobyl naší země,

ne o život, leč o ni měl jsem strach

a srdce hněvem zakypělo ve mně.

A tak jsem šťasten vysekal i vás

a bez povelu; jazyk váš mně cizí –

a učiním to věru zas a zas,

až cizáctví z mé české vlasti zmizí.

A chvály ani křížku nepřeji si,

mám doma zdobu lesklejší:

tam blíže Klatov narozen jsem kdysi,

kde svévolně mne týrá pán, váš druh.