KLAVÍR. (I.)

Ah, to jsou hosti! – – Pán tě s paní vítá

a v salon vedou – – Snad jsi nečekaně? –

I zachraň pánbů! Už hned od snídaně

předtuchu měli – – rač vzít, dům co skytá – –

bábovka, káva, hovor... Nuda lítá

zřetelně jizbou, sedá na tě, na ně – –

tož vyzveš paní, aby na pianě

zahrála něco – – rdí se rozpačitá – –

však už tam sedá – – Trp teď, mučeníku! –

Už nástroj řinčí, duní, bouří, stená – –

pak omluvy se sypou z něžných rtíků –

a hned zas vřava tonů rozběsněná – –

Ty sedíš, tvář je v úsměv uložena – –

však co bys dal, být zas už na chodníku!