KLEKÁNÍ V LESE.

Klekání těkalo po lese,

v korunách hledalo, v kořenech hledalo,

nevíš, co hledalo?

Srdce tvé křehké je mladostí,

oči tvé zroseny, bůh ví, čím zroseny,

snad naší askesí...

Srdce mé plno je tesknosti,

oči mé zroseny, bůh ví, čím zroseny,

snad touhou v bezmezí...

Někdo šel pěšinou, modle se.

Klekání plakalo, do mechu plakalo,

nevíš, proč plakalo?